Dostaveníčko u „profíků“

9. 12. 2010

Jsou příležitosti, které se nemají zmeškat, a tak jsem přijala Heleny nabídku k cestě do Belgie. Helena Pokorná se účastnila v Bruselu mezinárodní konference týkající se transportu koní a jeho pravidel. Víkend jsme si ale prodloužily a navštívily naši spřízněnou belgickou centrálu.

Teplota tam klesla lehce pod nulu a napadl sníh, což v této oblasti není jev často vídaný. Koně „vyfasovali“ zimní deky a někteří dokonce i kuklu a další deku navíc. Teplo je tady základním momentem v péči o aktivní koňské sportovce. Další zdejší specialitou je důraz kladený na povrch dráhy, po které koně pracují. Našim oblíbeným Francouzům příliš nesvědčí „tvrdo“, více jim trpí pohybový aparát, zejména klouby. Chodit po „flastru“, který zvoní, je tady nepřijatelné. Zatímco koně chodili za dozoru na kolotoči, měli jsme čas na výměnu novinek a litry teplé kávy. Nebyly jsme ale jediná česká návštěva. Na dražbu do francouzského Cabourgu měl namířeno Zdeněk Škobis a cestou navštívil také Verbeeckovu centrálu. Na farmě se mu líbilo, slovo dalo slovo a společně jsme pak zamířili směr Croisé Laroche. Shodou okolností tam totiž měl zrovna v termínu naší návštěvy naplánován start Skipper Gede. Jenže jsme se nakonec všichni těšili zbytečně. Venku poněkud přituhlo a dráha zmrzla, což bylo zřejmě pro údržbu závodiště, pro které to byl závěrečný dostihový den letošní sezony, nenadálá „čára přes rozpočet“. Dělali, co jen mohli, ale povrch příliš optimální nebyl. Patrik se Skipperem vyrazili k prvnímu, vlastně testovacímu nahřívání a zatímco zvolna klusali po ovále, prohlédli jsme si se Zdeňkem prostory závodiště a diskutovali všeobecně o zdejším dostihovém provozu. Shodli jsme se na tom, že jak říká Zdeněk, „líbí se mi, jak to tady dělají, oni dostihy opravdu provozují, oni si na ně nehrají jako děti na pískovišti“. Já k tomu ještě dodám „bohužel jako my doma“. Po chvíli se ozvalo z amplionu, že dostihový den bude s největší pravděpodobností anulován. Trenéři a majitelé byli vyzváni k poradě a dostihový den byl nakonec přeci jen uskutečněn, ale s téměř polovičním obsazením. Značná část majitelů a trenérů totiž své koně škrtla z obavy o jejich zdraví, mezi nimi byl naneštěstí pro nás také Skipper Gede. Ostatním koním byl nařízen striktní start s podkovami a jezdcům doporučen ochranný štít. Se smíšenými pocity jsem si hned vzpomněla, na čem velmi často běhají koně u nás doma. Další nová zkušenost! Následující den jsme se rozloučili a vyrazily na cestu domů, i když se moc nechtělo. Zdeněk Škobis naopak dorazil do Cabourgu a na zpáteční cestu už zamířil jako nový majitel tříletého syna hřebce Orlando Vici, hnědáka Taiji de Bomo s prozatímním rekordem 1:16,0 – přejeme hodně zdaru na dráze, ať koník šlape!

Alena Čemusová

porada trenérů a majitelů v Croisé