Podmanivá Francie, brána do světa klusáků otevřená

Obrazek

29. 9. 2010

Ještě nedávno pro nás byla Francie nedostižnou zemí, co se dostihového sportu týká, ostatně jako spousta dalších. Postupem času, hlavně v souvislosti se sjednocením Evropy se k ní však dostáváme blíž. Do úrovně francouzského dostihového sportu, jeho zabezpečení, pravidel a respektu máme sice ještě hodně daleko, ale bránu do dostihového světa máme otevřenou a to je velká deviza.

Také mne ještě nedávno ani nenapadlo, že tam budu trávit tolik času, komunikovat s tak uznávaným jezdeckým esem, jako je Jos Verbeeck, doprovázet jejich koně na dostizích a postupně pronikat do francouzského sportu samotného. Je to pro mě velká škola. Na druhou stranu to není žádná věda, pracovití lidé jsou potřeba všude.

Díky těmto možnostem jsem navštívila několik francouzských závodišť a chtěla bych je alespoň prostřednictvím fotografií přiblížit i Vám.

Prvním z nich bylo čistě klusácké La Capelle ležící nedaleko francouzko-belgických hranic směrem na Paříž. Zdejší dráha je 1600 metrů dlouhá a běhá se zde na levou ruku. Povzdechla jsem si, že tak příjemné závodišťátko nemůžeme mít u nás doma. Na Roie de Rosignolla, kterého jsme tam doprovázeli, však byl dostih rychlý a v posledních metrech nebyl jeho klus absolutně čistý (nutno podotknout, že jsem to já vůbec nepostřehla), takže ho komise po doběhu z dosaženého třetího místa diskvalifikovala. Vzpomněla jsem si hned na čistotu klusu některých koní u nás, např. takové rekordmanky Sheep či Show by si tady chudinky moc nezaběhaly, o uznaných rekordech nemluvě.

Obrazek

Obrazek
Roi de Rosignoll

Obrazek

Druhé, cvalovo-klusácké závodiště Amiens, kde se běhá stejně jako v Chuchli na ruku pravou, má klusáckou dráhu uvnitř, na rozdíl od třetího Croisé-Laroche, kde je uvnitř dráha cvalová. Klusácký, trochu nepravidelný ovál měří 1662 metrů, cvalový pak pouhých 1500 metrů. Croisé-Laroche leží rovněž nedaleko hranic směrem na Antwerpy. Toto závodiště mně osobně nejvíce přirostlo k srdci, možná proto, že právě zde zvítězil Skipper Gede a já jsem mohla být u toho.

Obrazek

Všechna závodiště však mají jedno společné - perfektně upravenou dráhu i okolí, zázemí pro koně, šatny pro jezdce, vrátného u brány i vjezdu na dráhu a pevný řád. Nikoho nemůže nic zaskočit. Po každém dostihu se koně, kteří dokončí na dotované příčce, musí dostavit do paddocku, kde proběhne kontrola mikročipů a dekorování vítěze. Každodenní rutinní rituál, přirozený, bez chaosu a spěchu. Klidní a přátelští lidé ochotni pomoci jeden druhému, uznávaní jsou Ti, co umí.

Čím častěji v zahraničí pobývám, tím více je mi líto lidí u nás doma, protože my si pouze trapně hrajeme "na dostihy". Vůbec přitom nejde o koně. Jde o způsob, jakým sport děláme a jak k němu přistupujeme. Chybí nám morálka a pokora, naopak přebývá ignorace a pohrdání. Co se s námi stalo?

Nenechme si tu bránu do světa klusáků zavřít před nosem, byla by to velká a nenahraditelná škoda.

Obrazek

Alena Čemusová

Komentáře

Přehled komentářů

x.y. - Na to Chocholoušek již nestačí

Připadám si jak na " STADIONU V BRAVANTICÍCH ".
K tomu Chocholouškovi zavolejte ještě porodníka, aby odstřihl současnému šéfovi pupeční šňůru, na které visí jeho loutkovodička.

3. 10. 2010 12:52 Odpovědět

Michal Kalčík - nezbývá, než souhlasit...

se slovy (vlastně písmeny) Aleny. Akorát si myslím, že v té pomyslné bráně už zbývá jen úplně malinkatá škvírka. Je pravda, že tohle píšu trochu v afektu z osobního zklamání. Možná ještě někdo věří, že tady závodíme. Ale všichni alespon trochu soudní lidi, kteří měli někdy možnost se podívat na nějaké dostihy v zahraničí, musí uznat, že tady je to opravdu jen HRA NA DOSTIHY. A někdy (většinou) i dost trapná. Člověk se může snažit, může být i opravdu dobrý, ale díky poměrům, které panují u nás v tomhle sportu, stejně už nikdy nemá šanci se jako zástupce ČR dostat mezi profesionály někam reprezentovat. A těm sladkým řečem současného šéfa, jak to tady jde všechno nahoru a jakou vidí skvělou budoucnost, tomu už snad nemůže nikdo věřit. Na to bych tak akorát řekl: zavolejte Chocholouška...

1. 10. 2010 0:15 Odpovědět